Již 100 let podporujeme české novináře.


Vytisknout

Zprávy

Dvě připomínky osobnosti a díla novináře a historika Záviše Kalandry

Středa, 19. duben 2017  |  napsal(a): v kategorii: Zprávy

Významný předválečný novinář, publicista a intelektuál, vnímaný taktéž jako historik, Záviš Kalandra, se v tomto roce dočká nejednou pozornosti. A bude to pozornost zasloužená. Narodil se 1902 (115 let) ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny lékaře a přítele T. G. Masaryka Břetislava Kalandry. Ve dvacátých letech studuje klasickou filologii na Univerzitě Karlově a už tehdy začíná jeho novinářská kariéra, jejíž záběr je opravdu široký. Zabývá se aktuálně politickými tématy, píše filmovou kritiku, recenzuje vědecké texty...

Je pozoruhodné, že, ač neměl Kalandra historické vzdělání, zanechal výraznou stopu v českém dějepisectví. Filosof Jan Patočka jej dokonce považoval ze největšího českého historika filosofie 20. století. V historii se Kalandrovi připisují hned tři zásluhy: koncept dějin husitství, který zde po roce 1948 převládal po dalších 40 let, zásadní ovlivnění spisovatele Vladislava Vančury při tvorbě jeho Obrazů z dějin národa českého a popření existence českých národních světců sv. Ludmily a sv. Václava.

 A právě období „starých pověstí českých“ a husitství jsou místy, v nichž bude Kalandrovo jméno zanedlouho připomenuto. Toto první připomenutí se vztahuje k edičnímu počinu nakladatelství Academia, které vydává jeho sebrané spisy v celkem osmi svazcích (zatím vyšel svazek první Parmenidova filosofie) a má v letošním edičním plánu jako další titul Kalandrův opus magnum České pohanství. Podruhé to zanedlouho bude mezinárodní konference Václav Chaloupecký a otazníky české a slovenské historiografie a kultury, konaná pod záštitou Pekařovy společnosti Českého ráje ve dnech 21. až 22. dubna v Jičíně. Zde budou s Kalandrovou tvorbou spojeny dva referáty. Jedním z osmi svazků Kalandrova díla vycházejícího v Academii bude také jeho úplná novinářská a publicistická tvorba, jedním z dalších např. Proces (pracovní název), soubor dokumentů spojených s jeho osobou v uměle sestrojeném největším politickém procesu z 50. let (tzv. Proces se skupinou Milady Horákové, jinak  též Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové a spol.), politickém procesu, ve kterém

u nás byla poprvé k smrti odsouzena a opravdu popravena žena. Na popraviště ze ve procesu tehdy ke smrti odsouzených byl jako první odveden před pátou hodinou ranní Záviš Kalandra.

Kalandra se aktivně účastnil komunistického studentského hnutí. Ač se později s tímto hnutím rozchází, marxistická filosofie zůstane trvalým zdrojem jeho díla. Mimo to je však také jedním z prvních, kteří se u nás snaží uplatnit sociologické hledisko v historickém bádání. V období upevňování Stalinovy moci a teroru se Záviš Kalandra, jak již bylo řečeno, s komunistickou stranou rozešel v roce 1936, a to ve zlém. Důvodem byl jeho názor na politiku a poměry v SSSR. Poté se živí příležitostnými zaměstnáními souvisejícími s žurnalistikou či editorstvím. Za války je vězněn

v německém koncentračním táboře a po válce, krátce po dopsání Českého pohanství je opět uvězněn a nakonec ve zmíněném vykonstruovaném monstrprocesu jakožto komunistický renegát 27. června 1951 popraven.

Záviš Kalandra je dnes vnímán především jako novinář a kritik stalinských procesů, jichž se stal sám nakonec obětí (s návratem liberalismu v devadesátých letech byl dokonce vnímán jako symbol antikomunismu). To je podle mého názoru škoda. Neměli bychom zapomínat také na další stránky jeho činnosti, brát jeho osobu v celé její „totalitě“, ideové i tvůrčí. Ostatně nikdo není jenom komunistou či jenom liberálem, věřícím či ateistou. Byl to člověk, který tvořil v neklidné době, v některých ohledech připomínají dobu naši. Jeho texty, velmi živé a originální, mohou být tudíž také aktuální a stát se zdrojem poučení (ať v dobrém, či špatném).


Komentáře k článku:

Přidejte komentář ↓

Přidejte komentář: