Již 100 let podporujeme české novináře.


Vytisknout

Rozhovor

Obyčejný novinář

Čtvrtek, 29. prosinec 2011  |  napsal(a): v kategorii: Rozhovor

V polovině listopadu si Radek Gális, redaktor Českobudějovického deníku, odvezl z Brna cenu pro regionálního novináře (více zde). Porota jej ocenila za článek o legendární českobudějovické postavičce Láďu Kajbarovi, který před deseti letech z města zmizel a dnes je v ústavní péči. Radek Gális o sobě mluví jako o obyčejném novináři, který sice sám nic nevyřeší, může ale na některé věci poukázat.

Porota vás ocenila za dobrou rešerši. Jak jste pana Láďu vlastně našel?

Láďa se vytratil z Českých Budějovic asi před deseti lety, od té doby žije v ústavu. Upozornili mě na něj čtenáři, kteří jsou z místa, kde žije a kde ho potkávají.

Jak dlouho jste na textu pracoval a proč jste do soutěže vybral právě tento článek?

Psaní bylo jednoduché, jedná se o pocity, nic moc faktů, které ani nejsou žádoucí kvůli ochraně osobnosti, takže moc dlouho mi práce netrvala. A ještě jsem text nakonec poslal do ústavu k autorizaci, protože Ládík má kolem sebe lidi, kteří se o něj pečlivě starají. Bál jsem se, abychom ho snad nějak neurazili. Ládíkův příběh vyhovoval zadání soutěže, protože skutečně spojuje celý náš region. Tušil jsem, že má příspěvek větší šanci než nějaký mistr světa.

Při příležitosti předávání cen za regionální žurnalistiku se mluvilo o korupci a pozici regionálního novináře. Překáží vám někdy při vaší práci blízkost a menší anonymita, které se v regionu nelze vyhnout? Nebo je to podle vás hlavně výhoda?

Blízkost a menší anonymita v regionu mi v práci nevadí. Výhodou je to při psaní pozitivních věcí, nevýhodou při rozhodování, jak psát o negativních, když se týkají někoho, koho dobře znám. Myslím si, že my obyčejní novináři, kteří dostaneme na tiskovce chlebíček nebo na večírku pivo a odneseme si tričko s logem akce, jsme pro čistotu a objektivitu zpravodajství menším nebezpečím než jiní.

Proč jste se vlastně stal novinářem?

Novinářem a spisovatelem jsem chtěl být odmalička. Bavilo mě setkávat se s novými lidmi a věcmi a psát o nich pro ně i pro někoho druhého. Přes podnikové noviny v severních Čechách koncem 80. let jsem se dostal k celostátním. Pracoval jsem ve Svobodném Slovu a přes Zemské noviny se dostal k Večerníku Praha, který se stal součástí Deníků Bohemia. Odtud jsem se pak vrátil do rodného kraje a do Deníku tady v jižních Čechách. Jsem tady rád.

V čem vidíte smysl novinářské práce a co vás v ní motivuje?

Novinářská práce je radost i výzva, můžete se s druhými rozdělit o zajímavé lidi, osudy, příběhy nebo události, o kterých by jinak ani třeba nevěděli. Mám tuhle práci rád, občas vás někdo pochválí, občas dostanete za uši, ale je to pestrá práce, při které nevíte, co bude za chvíli. Smířil jsem se s tím, že novinář nic nevyřeší, ale může na něco poukázat. A psát budu dál. Pořád mám před sebou seznam třiceti, čtyřiceti lidí, se kterými bych se ještě rád potkal. A mezitím se objeví další. Tak to má být.

Jako novinář pracujete dvacet pět let. Jak se podle vás profese za tu dobu proměnila?

Když jsem začal v 80. letech publikovat, nesmělo se o spoustě věcí psát. Dokonce jsem měl například problém dostat do okresních novin článek o besedě s Jaroslavem Foglarem. A když to vyšlo, měl pak problém šéf novin. Bojím se, že opět nastává doba, kdy se zase nesmí o něčem nebo někom psát. Už ale ne kvůli politickým důvodům, ale ekonomickým. Obávám se, aby se určitá závislost novin na jejich inzerentech neprojevila v rozhodování, zda o negativech spojených právě se zadavateli reklamy psát, či nepsát. A jak se práce novináře změnila? Na všechno je dnes méně času, všechno je rychlejší. Když jste si s někým dal tenkrát schůzku, musel jste tam přijít, protože nebyly mobily, abyste se omluvil. Ale to se netýká jenom novinařiny. V trafikách máte desítky časopisů, každý si může vybrat a přečíst to, co ho zajímá. Když chcete, objednáte si časopisy z ciziny nebo brouzdáte po internetu nebo se do ciziny vypravíte. A to je moc fajn zvláště pro nás, co jsme zažili dobu, když to nešlo.


Komentáře k článku:

Přidejte komentář ↓

Přidejte komentář: