Již 100 let podporujeme české novináře.


Vytisknout

Rozhovor

Nikoho ani nenapadne, že by někdo schopný zůstal v regionu

Pondělí, 14. listopad 2011  |  napsal(a): v kategorii: Rozhovor

V pátek získala Hana Soukupová, redaktorka českobudějovické redakce Českého rozhlasu, cenu pro nejlepšího regionálního novináře. Přebrala ji z rukou ředitele Nadace Konráda Adenauera, která soutěž už podeváté organizovala. Porotu zaujala svým rozhlasovým dokumentem Davídek, v němž zachytila čtrnáct let života mladé romské rodiny.

S jakými pocity jste cenu přebírala? Nebyla první ve vaší profesní kariéře, přesto je pro vás něčím specifická?

Z každého ocenění mám pochopitelně radost. Ohlasy na náročnější rozhlasové pořady jsou pro jejich tvůrce důležité, ale bohužel jich moc není. Občas mám pocit, že výsledek celé, často hodně obtížné práce, proletí éterem a zmizí. Dneska navíc málokdo poslouchá opravdu soustředěně a není žádná naděje, že by si někdo rozhlasový dokument opatřil třeba na CD, jak je to běžné u filmových dokumentů. Z téhle ceny mám radost i proto, že je mi velmi sympatická snaha podpořit regionální novináře. Bohužel, ze své mnohaleté zkušenosti musím říct, že nikoho ani nenapadne, že by někdo opravdu dobrý zůstával z vlastního rozhodnutí v regionálních médiích. Bere se to tak, že pokud je někdo schopný, jde do Prahy (kde má taky většinou pro svou práci lepší podmínky).

Porota vás ocenila i kvůli vaší časosběrné metodě. Pracujete tímto způsobem často?

V poslední době se o to snažím, ale je to hodně náročné. Rok jsem například sledovala život majitelky muzea papírových betlémů v šumavském Zábrdí, jejíž osamělé dny vyplňuje vystřihování betlémů do expozice a čekání na návštěvníky. S hrdiny dokumentu Davídek mě kdysi seznámil můj kamarád fotograf Jan Voběrek, který se hodně zajímá o problematiku dětí z dětských domovů a pěstounských rodin. Spolu jsme také vydali knihu Prožívat několik životů, kde časosběrnou metodou sledujeme osudy několika pěstounských rodin v průběhu deseti let.

Zabýváte se literaturou, sociální problematikou, proč jste si vzala za své právě tato témata?

Studovala jsem etnografii a folkloristiku, zajímal mě vliv literatury na lidovou slovesnost, několik let jsem pracovala v knihovně, a tak jsem byla ráda, že mohu nastoupit do literární redakce ČRo České Budějovice. I když nejsem Jihočeška rodem, zajímá mě regionální literatura a historie. A sociální témata by se v médiích měla objevovat, to je jasné.

V čem vidíte smysl novinářské práce a co vás v ní motivuje?

Pořád si ještě myslím, že by média měla lidi zušlechťovat (nadneseně řečeno) a ukazovat pozitivní příklady. Právě na příběhu Davídek je vidět, že i za obyčejnými životy a každodenním plahočením je často ohromné napětí, drama. Když vidím něco, co mě těší, dojímá, zajímá, chci to sdělit ostatním - když si to se zájmem poslechnou, je to pro mě motivace.

O postavení regionálních novinářů toho při předávání ocenění zaznělo hodně. V čem vy osobně vidíte výhody a nevýhody práce v regionu, kde si lidi vidí pod prsty víc než třeba v Praze?

Investigativní novinařinu nedělám, ale vím, že je to v regionu opravdu problém právě proto, že se všichni znají. A navíc třeba konkrétně v regionálním rozhlasovém studiu není tolik času na zpracování kauz. Regionální rozhlasáci dělají často všechno možné, nejsou to specialisté. Nemohou se na obtížné kauzy tolik soustředit.

Jako novinářka pracujete dvacet let. Jak se podle vás profese za tu dobu změnila? Ředitel Nadace Konráda Adenauera Hubert Gehring mluvil o stále se zhoršujících podmínkách pro práci novinářů, vnímáte to stejně?

Konkrétně v rozhlasové práci vidím v této chvíli spíš pozitiva. Oproti postkumunistickému rozhlasu, kam jsem nastoupila, jsou dnes nesrovnatelně větší úvazky a víc povinností, ale zase nám mnohem víc pomáhá technika - ta se změnila úplně zásadně, takže rozhlasový novinář dnes může pracovat samostatně, bez zázemí studií a bez techniků. Po těch mnoha letech mě těší, že naše regionální studio Český rozhlas České Budějovice má stále hodně stabilních posluchačů, že můžeme spolupracovat s celoplošnými stanicemi a nabízet tam své pořady, a pevně doufám, že to tak zůstane i v budoucnu.


Komentáře k článku:

Přidejte komentář ↓

Přidejte komentář: